Hlavní problém západní kultury: pohanství Prof. Dr. Ing. Libor Brom

Pohan je člověk, který nevěří v Boha - Všemohoucího Stvořitele, Pána a Spasitele.

Pohan nezná úctu k Bohu a lásku k Bohu - je nezna-boh. Středem jeho života není Bůh, ale on sám - pohan.

Pohan nevidí za sebou život podle Desatera Božích přikázání a před sebou věčnost Božího ráje. Za ním je jen čas požitků bez svědomí a přen ním je konec času a vědomí.

Pohan není obklopen Svatým Duchem a nečiní dobro jako službu Bohu. Pohan je ve světském boji všech proti všem sám, docela sám - bez pomoci nebes a bez naděje na věčnost.

Pohan nezná chrámu, kde by s druhými vyznával vděčnost milosti Boží. Inspirací pohana jsou bohaprázdné školy, začmárané tabule, začouzená pracoviště, zalidněné ulice, zabydlené budovy, zasedací síně, zákonodárné haly a zaujatá masmédia, kde vzdávají hold jen občasným okolnostem a potentátům, světské slávě - polní trávě.

Pohan mluví o vládě humanity a přitom nemá vztahu k jediné lidské duši. Pohan buduje nové instituce a při tom rozvrací autoritu až do anarchie. Pohan velebí demokracii jako vládu lidu a při tom zneužívá hlas lidu - hlas Boží ke své vlastní moci. Pohan horuje proti chudobě a při tom si cpe vlastní kapsy. Pohan bojuje za mír a při tom zapřádá nové války. Pohan prohlašuje úctu k životu a při tom ubíjí duše na potkání.

Pohan mluví o vládě rozumu, neboť jen rozum prý přináší změnu, jen změna prý znamená pokrok a jen pokrok je prý důležitý na té naší zemské planetě - jaká to ironie! - na planetě, která podle všeho vědeckého rozumu je přece odsouzena k neodvratnému zániku.

Pohan mluví o vládě nových idejí. Jen rozumem vymýšlené, pohanské ideje jako sekulární materialismus, etický relativismus či filosofický synkretismus mohou prý přinést pokrok. Ideje prý mají vždy následky. Ano, v pohanství přinášejí do západní kultury sobectví, otrlost. zmatek a beznaděj.

Pohan mluví o pokroku bez Boha - všude. I v Americe, která byla jednou založena na křesťanských předpisech spravedlnosti, dobročinnosti, píle a víry v Boží prozřetelnost. I v Americe, jejíž Prohlášení nezávislosti obsahuje ne méně než pět zvláštních odvolání na Boha jako Stvořitele, Nejvyššího Zákonodárce, Pramen Práv, Ochránce a Patrona.

Pohan mluví o vládě nového, rozumem vymýšleného božstva. A pohan má svého božstva opravdu plný krám. Takovým jeho božstvem je, na příklad, příroda, která je neosobní, bezcitná a krutá. Jiným pohanským božstvem je lidskost, která však v rukou pohanů je jen změtí protikladných teorií a situačních mravů; jiným božstvem je věda, která však v rukou pohanů je jen změtí protikladných teorií a situačních mravů; jiným božstvem je věda, která však v praxi pohanů může být kdykoliv zvrácena a ospravedlňovat nejhroznější zla; jiným je politika, ve které pohané organisují životy druhých, třebaže často nedali do pořádku ani své životy vlastní; jiným je kultura, kterou pohané znetvořují etickými, raso-vými, třídními a jinými předsudky, i genocidami; jiným je láska, která pro pohany znamená jen pohlavní obcování, promi-skuitu a zvrácenost; jiným je vzdělání, ve kterém pohané odcizují člověka od Boha a indoktrinují tím, že člověk není vlastně ničím jiným než jepičím shluknutím jednoho oktilionu atomů. Atd.

Ano, pohané mají svá "božstva" ke zničení západní kultury. Jejich pantheism nabízí jich plno, ale všechna ta "božstva" jsou k lidem pasivní a nedávají žádnou naději či pomoc - jsou k ničemu.

Pohanství je návratem k dávnému a prázdnému primitivismu. Důležitým v životě není to, co se mění, ale to, co se nemění. Co po všechny věky zůstává stejným a dává jistotu. Co určuje dobro a zajišťuje rovnováhu, klid. Co naplňuje vezdejší existenci věčným smyslem.

Tím nejdůležitějším v životě je zachování víry, naděje a lásky, které na nás seslal Bůh - Všemohoucí Stvořitel, Pán a Spasitel.

Svědomí 1999, Výběr č.2