Sněmovní řeč poslance Marka Bendy (ODS) k antidiskriminačnímu zákonu

Autor: Marek Benda | Zdroj: PS, NTA | Datum: 08.10.2007 | Tisknout článek...

Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já jsem chtěl k této věci říct trošku obecnější poznámku, která myslím, že se zapomíná, a myslím, že by měla být řečena a měla být vyslovena.

Jako něco automatického se bere, že diskriminovat je nesprávné, že diskriminovat je něco strašně špatného a musíme s tím za každou cenu bojovat. Já to pokládám za jeden z největších omylů moderní společnosti. Každá společnost přirozeně diskriminuje. Všichni jsme četli Rychlé šípy v dětství, někteří je čtou teď svým dětem, kteří nemluví s hochy, kteří kouří nebo kteří mluví sprostě. To je přece normální způsob, jakým se společenské výstřelky v normálním společenském životě vytlačují a ukazuje se na ně, že jsou špatně. Stejně tak to známe samozřejmě z podnikání, protože jsou prostě tací, se kterými se obchodovat může, protože se chovají slušně, a jsou tací, se kterými se obchodovat nemůže, protože se chovají neslušně. Známe to i z politiky dokonce. Prostě některé strany nacistického nebo komunistického typu jsou registrované řádně, ale slušní lidé s nimi nemluví.

Tento omyl vznikl v okamžiku, kdy jsme se pokusili přenést jinak správnou tezi, že stát se ke všem svým občanům chová zcela stejně a že stát není ten, kdo má právo někoho diskriminovat, protože si ho vybere a řekne: zrovna ta nebo ona kategorie lidí podle nějakého kritéria se mi nelíbí, že ten stát je tím, kdo se má chovat absolutně neutrálně, protože každý člověk má svoji hodnotu sám o sobě a ta hodnota mu není dávána státem, ale je to jeho hodnota, jeho jako lidské bytosti. A z tohoto hlediska je úkolem státu, aby se ke všem choval neutrálně a nebyli žádní, kteří jsou zvýhodněni nebo znevýhodněni.

Tak došlo k pokusům, a opakovaným pokusům, přenášet tyto zákazy diskriminace do soukromoprávních vztahů. Já to opravdu pokládám za jeden z největších omylů. Když člověk studuje zemi, kde se tohle rozjelo ve velkém stylu, a to jsou Spojené státy, a přečtete si pak součet všech potenciálně diskriminovaných skupin, tak vám vyjde asi 300 % obyvatelstva. Pak není vůbec jasné, kdo by vůbec ještě mohl diskriminovat, protože každý je v nějaké potenciálně diskriminovatelné skupině. A hlavně se dochází do absurdit, že jakoby nejhodnotnějším občanem společnosti je lesbická Afroameričanka bez vyznání. Mně to připadá absurdní a nechci se takového světa dožít.

Tolik myslím, že je třeba říci obecně k tomu návrhu antidiskriminačního zákona, protože si myslím, že je prostě omylem, je omylem Evropské unie a budeme se muset s tím nějakým způsobem vypořádat.

Na druhou stranu uznávám, že vláda se maximálně snažila, aby nerozšířila naše povinnosti ani o milimetr. Já myslím, že budeme muset ještě přezkoumat onu pasáž přenosu důkazního břemene v pracovněprávních a dalších vztazích na potenciálně diskriminující osobu, zejména v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu, které už vykládalo § 143a odst. 2 občanského soudního řádu, publikované pod č. 419/2006, které se pokusilo vymezit poměrně pečlivě meze tohoto rozhodnutí.

Ale to je asi opravdu na jednání ve výborech. Jestli jsme opravdu dnes v situaci, že bohužel na tomto místě já buď můžu vyzvat vládu, aby podala návrh na vystoupení z Evropské unie, anebo musím tuto normu pustit, tak já poctivě říkám, že tuto normu pouštím, i když mi nad tím krvácí srdce.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)